Vážené dámy, vážení pánové,
milí kolegové, studenti,
stojíme dnes opět na Vyšehradě –
abychom si připomněli Den boje za svobodu a demokracii
a Mezinárodní den studentstva.
Události let 1939 a 1989,
které jsou spojeny s odvahou mladých lidí
a s odhodláním postavit se bezpráví,
nás stále učí, že svoboda není samozřejmostí –
a že demokracie potřebuje každou generaci,
která ji dokáže znovu naplnit svým smyslem.
Univerzity jsou tradičně místa,
kde se vede dialog,
kde se střetávají různé názory –
ale diskutuje se s respektem
a argumentuje se ověřenými fakty.
Právě schopnost naslouchat, diskutovat
a hledat společné řešení odlišných postojů
je základem akademického,
ale i demokratického života.
Tyto principy je třeba stále připomínat –
nejen směrem k široké veřejnosti,
ale i dovnitř samotného akademického prostředí.
Neshody či spory,
které se občas přenášejí z akademického prostředí na veřejnost,
oslabují důvěru,
že akademická obec dokáže být příkladem konstruktivního dialogu.
Pokud se nedokážeme dohodnout my –
kteří učíme, jak vést diskusi s respektem –
jak to může zvládnout společnost jako celek?
Univerzity proto musí být nejen místem poznání,
ale i vzorem kultury dialogu a porozumění.
Jen pokud tuto roli naplníme,
mohou principy akademické svobody,
otevřenosti, kritického myšlení a nezávislosti
obstát ve střetu s problémy okolního světa.
Události, které si dnes připomínáme,
jsou především příběhem studentů –
jejich odvahy a víry v lepší svět.
Na nás je,
abychom dnešním i budoucím studentům
vytvářeli prostor,
kde se mohou svobodně ptát, pochybovat
i přicházet s novými nápady.
Protože právě oni budou zítra chránit to,
co nám dnes připadá samozřejmé.
Děkuji všem,
kteří svou prací, učením i postojem
pomáhají udržovat univerzity
jako místa svobody, vzdělání a spolupráce.
A především děkuji studentům,
že nám svou energií a nadšením
stále připomínají,
proč má smysl o tyto hodnoty usilovat.
Děkuji.
Foto: Jiří Salik Sláma